20 února 2017

Chlouba Prahy roku 1928 - Libeňský most

Když je některá z hodnotných staveb ohrožená demolicí, je třeba trpělivě vysvětlovat význam stavby a přesvědčit majitele, aby volil spíše cestu rekonstrukce. Prvky kubismu jako jsou schodiště, osvětlovací stožáry či patní klouby, dělají tento most světovým unikátem.


V místech, kde se dnes nachází Libeňský most, býval dříve brod. Vltava tekla původně obloukem k Libni a v korytě řeky byla řada ostrůvků a říčních ramen. Dnes je tomu těžké uvěřit, ale řeka byla v minulosti i přírodním koupalištěm. V souvislosti rozvojem starých Holešovic a Libně se řeka stala spolu s železnicí klíčovou dopravní tepnou. Poté, co se tyto dvě části města rozrostly, přibylo výrobních provozů i obytných stavení, spíše vesnického rázu. Z jedné terasy mého bytu v ulici U Pergamenky, kde jsem dříve přes 30 let bydlela, byla vidět část mostu Barikádníků. Dříve se pro něj používalo označení Trojský most (nezaměňovat se současným Trojským mostem) a uvedl se do provozu ve stejný den jako Libeňský most. V 70. letech byl most Barikádníků zbourán a nahrazen rozšířenou dálniční mostovkou.

V průběhu doby se Holešovice i Libeň začaly proměňovat. Vznikalo zde množství továren a velkých provozů - Holešovická plynárna, elektrárna, jatky, přestavoval se přístav, čtvrť získala postupně industriální charakter vytvářející její unikátní atmosféru. Rozvoj Holešovic a Libně si vyžádal vybudování mostního spojení, proto v místě dnešního Libeňského mostu v roce 1903 vzniklo dřevěné provizorium. Ke stavbě bylo použito rozebrané konstrukce z původního mostu Františka Josefa I. u Národního divadla, tam, kde je most Legií, které sestávalo ze sedmnácti dřevěných polí a dvou oblouků. Ta byla použitá jako střední část nové komunikace, na straně libeňské nad hlavním ramenem Vltavy byla zřízená dvě nová pole, a na straně holešovické také dvě, takže celkem má soubor mostních objektů nazývaný souhrnně Libeňský most 21 polí. Projektantem byl Ing. Václav Trča, stavbu provedla firma Hrůza a Rosenberg. Most dobře sloužil do dvacátých let minulého století, do doby, kdy bylo nutné na Maninách provést regulaci Vltavy. Tehdy došlo k přeložení jejího hlavního toku. Stavba současného mostu byla zahájena v roce 1924. Most s oběma břehy spojil také původní Libeňský ostrov, rozprostírající se v prostoru mezi Maninami, svahem pod Bulovkou a Švábkami, ze kterého se tak po spojení s Libeňským břehem a Rohanským ostrovem stal poloostrov. Stavěl se na suchu a řeka byla pod jeho oblouky vpuštěna dodatečně. Na projektu se podílel Ing. František Mencl (1879–1960), přednosta mostního odboru stavebního úřadu, velký příznivce klenutých mostních konstrukcí podle vzoru Karlova mostu, a karlínský rodák architekt Pavel Janák (1882–1956). Některé části, především rámové úseky, jsou navržené Ing. Václavem Daškem (1887–1971). Most byl postaven na svou dobu velkoryse. Šíře příčného profilu umožnila postavit dvoukolejnou tramvajovou trať, dva pruhy 4,2 m pro silniční dopravu a chodníky široké 3,25 m, které leží částečně na římse vyložené na konzolkách. Architekt Pavel Janák (mimo jiné autor návrhu urbanistického řešení osady Baba), hlavní teoretik české kubistické architektury, byl v letech 1900 -1911 architektem mostního oddělení stavebního úřadu Prahy. Od něho je projekt Hlávkova mostu s kubistickými prvky, zejména pylony na holešovické straně, které byly odstraněné po rozšíření mostu. Na Libeňském mostě uplatnil kubistické pojetí pilířů, originální modelaci schodišť, a navrhl rovněž betonové stožáry na osvětlení. K těm byly v 80. letech přidělané ocelové lampy, takže nyní má most dvojí osvětlení. Jistě jste si také všimli, že na mostě není žádné umělecké vybavení, především sochařské, které se dříve často používalo. Předností stavby je jednotný a pohledově vítaný spád půl procenta - většina vltavských mostů se nevyhnula oboustranně ke středu stoupající niveletě, znemožňující rozhled po celé délce mostu. Za první republiky se plánovalo, že most bude součástí jakési východo-západní magistrály, proto šířka mostu dostačuje i pro dnešní potřeby. Dokončen a uveden do provozu byl 29. října 1928 k 10. výročí vzniku Československé republiky. Od roku 1939 do roku 1940 nesl jméno tehdejšího pražského primátora JUDr. Karla Baxy, ale lidé stále používali původní název Libeňský most podle předchozího dřevěného. Po válce byl přejmenován na Stalingradský most, a po několika letech se opět vrátil ke svému názvu Libeňský most. Most trpěl dlouhodobým zanedbáváním údržby. První technický průzkum mostu byl vypracován v roce 1992. V roce 2004 přistoupila rada hlavního města k rekonstrukci mostu a začalo se zvažovat mezi opravou nebo stavbou nového mostu. Mezi některými úředníky se objevil názor požadující jeho zbourání. Most totiž nebyl zapsán jako nemovitá kulturní památka z důvodu špatného technického stavu. Ihned se ozval Klub Za starou Prahu, který vydal postupně celou řadu článků o jeho bezprostředním ohrožení, umělecko-historickém zhodnocení, či o posouzení technického stavu. V roce 2005 adresoval Klub Za starou Prahu také dopis primátorovi Pavlovi Bémovi. Později podal Klub Za starou Prahu novou žádost o zapsání Libeňského mostu na seznam kulturních památek. Ministerstvo kultury jí zamítlo.

Rekonstrukce spojená s objížďkami tramvají se nejdříve odhadovala na 500 milionů a byla kvůli nedostatku finančních prostředků odložena. V roce 2009 bylo za primátora Pavla Béma na rekonstrukci uděleno stavební povolení, které bylo v roce 2013 za primátora Tomáše Hudečka prodlouženo. Největší položkou v rozpočtu byly inženýrské sítě, kvůli nutnosti vybudovat jejich přeložky. Nezávislá iniciativa 8jinak zaměřená na transparentnost veřejné správy, urbanismus a dopravu uspořádala od září 2013 do června 2014 mezi obyvateli Libně projekt Palmovka jinak, jehož cílem bylo vypsání ideové urbanistické soutěže pro oblast Palmovky a dolní Libně. Získané názory o tom, jak obyvatelé vnímají hodnotu, problém a aktivity území byly ze dvou setkání v místní Sokolovně shrnuty do několika zajímavých tabulek. Občané měli řadu připomínek a celkově se shodovali v tom, že území Libně není dobře napojené na Maniny. Veřejnou zakázku nakonec schválilo zastupitelstvo v létě 2014. Po schválení se však opět začaly ozývat hlasy požadující zbourání mostu. Most přitom není nenávratně narušený, při povodních byl sice zatopen až do úrovně kleneb ale poškozen je pouze první oblouk mostu na holešovické straně. V roce 2015 vypsala Technická správa komunikací (TSK) soutěž s předběžným odhadem ceny 2,1 miliardy korun. V projednané a nakonec schválené dokumentaci je náhle bezdůvodné rozšíření mostu o 6 metrů a TSK zveřejnila vizualizace budoucího vzhledu mostu po rekonstrukci. Tehdejší místostarosta Prahy 7 Ondřej Mirovský vyjádřil obavy, že v budoucnu místo jednoho pruhu pro auta v každém směru vzniknou pruhy dva. Na to se okamžitě ozvalo sdružení Auto*Mat, podle kterého by rozšíření Libeňského mostu zahltilo Holešovice auty, přičemž ani na jedné straně mostu nejsou kapacitní návazné komunikace. Na Praze 7 jízda pokračuje dvojpruhovými ulicemi Jankovcovou a Dělnickou a na Praze 8 území blokuje především nejistá dopravní koncepce městského okruhu. Praha 7 se obrátila na magistrát s požadavkem, aby se rekonstruovaný most vrátil do původních proporcí. To ale znamenalo pozastavení rozjetého tendru na zhotovitele oprav. Celý projekt by se musel předělat a Praze by tak propadlo vydané stavební povolení. Komu vrtá hlavou, jestli by most přece jenom nepotřeboval další pruhy pro auta, může se na chvíli postavit na mostě a sledovat kolik aut na něm projíždí. V současné době je největší automobilový provoz přes most Barikádníků, což vím ze statistických tabulek, protože jsem se bohužel musela ze svého bytu v Holešovicích odstěhovat.

Klub Za starou Prahu podal na Ministerstvo kultury v listopadu 2015 žádost o zaslání kopie dokumentu Rozhodnutí o neprohlášení mostu za památku z roku 2004 a statický posudek Ing. Milana Kalného o neopravitelnosti mostu. Žádosti Ministerstvo kultury nevyhovělo, neboť spis č. j. MK 5990/2004 se na ministerstvu nepodařilo dohledat.
V listopadu 2015 se magistrátní úředníci rozhodli demolici mostu konzultovat ještě se stavaři z Českého vysokého učení technického. Vznikl tak posudek s názvem “Analýza a posouzení současného technického stavu soumostí a možností oprav či výstavby nového mostu na základě předložených diagnostických prohlídek a projektové dokumentace” z prosince 2015 vytvořený na objednávku MHMP Kloknerovým ústavem. Součástí posudku jsou také čtyři přílohy: podélný řez stávajícím mostem s vyznačením kritických průřezů, podélný řez novým mostem, fotodokumentace prohlídky z listopadu 2015 a tabulka porovnání variant rekonstrukce mostu. Podle posudku by samozřejmě bylo jednodušší postavit nový most. Přesto se Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) postavil za variantu citlivé rekonstrukce. Mimochodem na stavbu mostu byl použit typ betonu s kamínky, který dává mostu charakteristický vzhled. Něco takového je ale v současné době drahé. Při stavbě nového mostu by se patrně použil běžný beton a stavba by vypadala jinak.

Doporučuji podívat se také na skoro dvouhodinový záznam veřejné debaty o Libeňském mostu  z ledna 2016, který proběhnul v Husově kapli v Libni. Debatu zorganizovala iniciativa 8jinak a uvidíte pohromadě skoro všechny současné hybatele děje kolem mostu. Na záznamu jsou: Adriana Krnáčová, primátorka hl. m. Prahy, Roman Petrus, starosta MČ Praha 8, Jan Čižinský, starosta MČ Prahy 7, Petr Dolínek, radní pro dopravu a náměstek primátorky hl. m. Prahy, Jana Plamínková, radní hl. m. Prahy, Petr Hlaváček, ředitel IPR, Jiří Nouza, zastupitel hl. m. Praha, Adam Scheinherr, Libeňský most Nebourat, Nerozšiřovat. V publiku jsou: Vratislav Filler, Auto*Mat, Miloslava Pošvářová, soudní znalkyně v oboru mostních konstrukcí, Václav Jandáček, Klub Za starou Prahu, Kateřina Bečková, Klub Za starou Prahu, Ondřej Šefců, Národní památkový ústav Praha. V diskuzi jedna žena profesí statik připomíná, že firma Pontex s.r.o. v roce 2013 navrhla zesílení obloukové konstrukce, čímž by se dosáhlo 100% zatížitelnosti mostu. Hlavní hosté debaty slíbili podporu zachování mostu. O dva dny později při jednání Zastupitelstva hlavního města Prahy byl skutečně bod k Libeňskému mostu zařazen, náměstek Petr Dolínek ho však z jednání vyškrtl. Aby se jednání o Libeňském mostě mohlo objevit na příštím zastupitelstvu, zorganizovala iniciativa „Libeňský most nebourat! nerozšiřovat!“ pod vedením Adama Scheinherra další petici v rekordním čase - téměř dva tisíce pražanů jí stihlo podepsat během deseti dnů. Díky se opět objevil jako bod k jednání. Po delší diskuzi zastupitelstvo schválilo Usnesení č. 14/5, ve kterém náměstkovi primátorky Petru Dolínkovi uložilo urychlenou opravu Libeňského mostu ve stávající šíři.

K současné diskuzi přispěla i krátká reportáž v pořadu Reportéři ČT z února 2016 s názvem Kubismus nad řekou. Jak na svém webu informuje architekt Petr Kučera, třetí návrh na prohlášení Libeňského mostu za kulturní památku podal Adam Scheinherr. K zachování mostu se připojil i český výbor ICOMOS (Mezinárodní rada památek a sídel) a nakonec zahájilo Ministerstvo kultury řízení o možném prohlášení mostu za památku. Po dobu trvání řízení je vlastník povinen chránit věc před poškozením či zničením. V květnu 2016 podalo několik lidí hromadné trestní oznámení kvůli zanedbaným opravám mostu. Janusz Konieczny z Nadačního fondu proti korupci, nezávislé iniciativy lidí nesouhlasících s vysokou mírou korupce ve státní správě mi sdělil, že policie případ odložila. TSK v prosinci 2016 u jednoho z pilířů mostu postavila speciální konstrukci, ze které odsáli vodu a měsíc zkoumali jak na tom most doopravdy je. Po skončení práce jímku hlubokou 6 metrů v řece ponechali a jenom jí zatopili, takže bude možné jí ještě někdy použít. Podle aktuální informace od Adama Scheinherra byly vyčištěny odvodňovače a provedeny nejnutnější opravy. Nyní Adam usiluje o odstranění druhé řady svítidel, namontovaných v 80. letech k původnímu osvětlení.

Na mostě nejde kvůli vzájemnému potkávání tramvají na obloucích mostu provozovat více než čtyři tramvajové linky. To musel brát v úvahu jeden z manažerů Ropidu Martin Šubrt, hlavní architekt nedávných změn v tramvajové dopravě. Aktuálně to jsou linky 1, 6, 14 a 25. Tramvaj č. 25 jezdila dříve na Bulovku, a nyní obyvatelé střední části Holešovic řeší, jak se na Bulovku dostat. Mimochodem problém přepravy seniorů je docela aktuální, podle nové studie hygienické stanice momentálně žije v Praze více seniorů než dětí. Praha 7 proto zvažuje zavedení minibusové linky, která by po změně tramvajové linky č. 12 zajistila i chybějící spojení mezi Veletržním palácem a Letenským náměstím. Shodou okolností tramvaj č. 12 byla první tramvají, která po mostě v den jeho uvedení do provozu roku 1928 projela.

Oba břehy jsou rozvojovými plochami a časem se možná stanou i důležitým pěším tahem. Prostor mezi ulicí Na Maninách a Libeňským mostem bude upravený, čeká se jenom na stavební povolení, územní povolení už je vyřízené. Oba břehy mají také svůj časopis. Praha 7 oblíbený velkoformátový Hobulet, moc pěkně typograficky upravený, který se už několikrát tématu Libeňského mostu věnoval. Praha 8 ve svém měsíčníku Osmička zveřejnila v únoru 2016 na třetí straně text starosty Prahy 8 Romana Petruse, podle kterého městská část nechce zabředávat do dlouhých diskuzí, která z variant rekonstrukce je vhodnější. Nicméně jak nyní uvádí “Strategický plán udržitelného rozvoje městské části Praha 8 na období 2017 - 2026”, plánuje se propojení obou stran mostu a vytvoření průchodů pod mostem. Doufejme tedy, že Sv. Barbora, patronka architektů a projektantů, bude Libeňskému mostu nakloněna.

Před začátkem rekonstrukce mostu by bylo vhodné postavit na místě nedávno spuštěného přívozu lávku propojující Holešovice, Štvanici a Karlín. Taková lávka může být k dispozici lidem 24 hodin denně, ne pouze v určitá roční období. S umístěním lávky v těchto místech počítal již územní plán z roku 1920. Nejde jenom o spojení mezi Holešovicemi a Libní, dostat se pěšky na Štvanici skrz podchody na Vltavské je dnes skutečný zážitek. Pro město ve kterém lidé nejen bydlí, spí, ale také v blízkosti bydliště hledají kulturní a sportovní vyžití by stálé spojení mezi těmito čtvrtěmi bylo vítané. 


Za korekci textu děkuji Adamovi Scheinherrovi.

stožáry veřejného osvětlení přimontované k původním lampám 
pohled k Libni



pohled směrem na Maniny
bývalá drtírna štěrku na holešovické straně

na přilehlém Rohanském ostrově se dá sportovat
Libeňská strana, dole silueta nepoužívané fontány u nedostavěné radnice
opět Rohanský ostrov
slepé říční rameno na libeňské straně